Katedra filosofie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci se svým označením hlásí ke klasickému pojmu filosofie, jak vznikl v antickém Řecku, kde filosofie představovala universální rámec pro vědění všeho druhu. Filosofie v době Thalétově byla především přírodní vědou a toto zaměření později nikdy zcela neopustila; chtěla totiž vždy popsat celek bytí, jeho strukturu a smysl. Pojem filosofie tak můžeme přeložit jako lásku k moudrosti, znalosti a vědomostem, touhu po těchto věcech nebo oddanost moudrosti a vědám; filosofie tedy představuje moudrost založenou na vědění. Pro dnešní potřebu můžeme pojem filosofie vymezit jako zobecňující transverzální obor kritického myšlení; to je ostatně patrné i z motta našeho vstupu na webové stránky katedry. V transverzalitě spočívá i vlastní důvod, proč se na jejich logu ocitla podobizna Isaaca Newtona. Ten pro nás představuje symbol a zároveň křižovatku novodobého myšlení: v jeho osobě, která bytostně tíhne k vymezení místa člověka ve vesmíru a smyslu jeho života, se spojuje dědictví starověku s novými pravdami a objevy novověku a s moderní vědou, kde svět fyziky, kosmologie, teologie, antropologie a etiky tvoří smysluplný rámec pro výklad, který usiluje o to, čemu současná evoluční věda říká self-transcendence. Nutná transverzalita filosofie jako oboru je i důvodem, proč se členové katedry v době jejího vzniku rozhodli pro název, který čtete v hlavičce těchto stránek, a proč se ho i po mnohých diskusích, které od té doby proběhly, nakonec vždy rozhodli nenahradit popisným názvem katedra společenských věd; popis je totiž vždy jen východiskem reflexe, která by neměla pustit ze zřetele mezioborové souvislosti a pokusy o výkladovou syntézu, jež by uspokojila nejen pragmaticky motivovanou potřebu vědění, nýbrž i touhu po poznání v hlubším smyslu slova. Takové poznání je v poslední instanci vědomím smyslu, ať už tím slovem rozumíme cokoli; smysl života je tím, co cítíme, aniž bychom to vždy uměli vyjádřit, je pocitem smysluplnosti života. Život není jen životem lidským: je životem všeho živého, co obývá tuto planetu, která pro nás nepřestala být matkou Zemí. O takové poznání a výklad světa se v současnosti pokouší evoluční věda; tzv. neodarwinovské paradigma je logickým východiskem oboru, který se snaží být transverzální a univerzální. S tím není v rozporu skutečnost, že se v nabídce katedry objevují i předměty náboženské, které přísně vzato evolučně orientované nejsou; filosof současnosti, nakolik chce držet krok se svou dobou a jejími potřebami, se na náboženství dívá jako na evolučně podmíněný jev, tzn. že předměty tohoto typu chápe jako službu názorovým menšinám, mezi něž v české společnosti patří i křesťanské církve, a jako přípravu pedagoga na práci s nimi. Nemusíme se totiž vždy shodnout na tom, jaký je smysl toho či onoho výroku a knihy či života a vesmíru, ale měli bychom se shodnout v jednom, totiž v čem spočívá smysl našeho života, který provždy zůstane životem pospolitým na této pestré planetě. Takto pochopená filosofie odkazuje k toleranci a humanitě, která nepřestává být nezadatelnou součástí odborných kompetencí, a to nejen pro obory pedagogické.